Píše se rok 2015. Že vyrážíme za hranice autem, jsme věděli, ale pro kterou destinaci z našich favoritů se rozhodnout? Nakonec volbu vyhrává Slovinsko..
Po hladkém a pohodovém průjezdu Rakouskem přijíždíme do naší první stanice, ke snad nejznámějšímu a nejfotografovanějšímu slovinskému jezeru Bled. Naprosto úžasné jezero s čistou průzračnou vodou, která na Vás volá, ať do ní ihned skočíte a Vy máte co dělat, abyste ze sebe alespoň stačili strhat oblečení. Uprostřed něj je malý ostrůvek s kostelem, střežený ze břehu Bledským hradem pyšně stojícím na skále. Na ostrov se můžete dopravit některou z loděk stojících u břehu s kapitány lákajícími do nich či jiným vodním dopravním prostředkem (třeba paddleboardem) nebo si tam prostě zaplavat. Můžete si tento malý kousek pevniny obejít dokola a podívat se na jezero a jeho okolí zase z jiné perspektivy.
Ubytovali jsme se v kempu přímo u jezera, který nebyl jeden z nejlevnějších (i když jsme chtěli jen místo pro jeden stan), ale poloha kempu pár kroků od jezera za to stála. Jen doporučuji zrovna tento kemp si přes léto rezervovat hodně dopředu, jinak přeji hodně štěstí.
Po postavení stanu jsme se vydali na okružní procházku kolem celého jezera. Má ani ne 6 km, takže si ji vychutnáváme pomalým tempem.
Samozřejmě po cestě nevynecháváme návštěvu středověkého hradu tyčícího se na skále ve výšce 130 m nad hladinou jezera. První zmínka o hradu pochází ze začátku 11. století a nachází se zde expozice o vývoji osídlení bledského jezera, expozice dobového nábytku, odívání a mincí. Krom toho také vinotéka a restaurace. Co je však na tomto místě nejlepší, tak to je ten úžasný výhled na jezero, ostrov a město Bled. Odtud nikam nespěcháme a tohoto výhledu si opravdu užíváme.
Na večer si ještě dávám koupel v jezeře, jelikož je už skoro prázdné od těch davů lidí, kteří se na večer uchylují do místních restaurací a vychutnávají si večerní atmosféru s výhledem na jezero, nad kterým z mraků vykukují impozantní vrcholky (julských alp).
Na druhý den se vydáváme do soutězky Vintgar, která se nachází kousek od bledského jezera. Spadá pod Triglavský národní park a už jen to samo o sobě zní, že se bude jednat o skvělý zážitek. A je to tak. Nádherná skalistá soutězka vyhloubená řekou Radovnou, plná zeleně a s 1600 m dlouhým chodníčkem postaveným už v roce 1893, ze kterého můžete v průzračné vodě pozorovat pstruhy. Tuto cestu zakončuje 16 m vysoký vodopád Šum, pod kterým se stavíme do fronty a trpělivě čekáme, až se na nás dostane řada a můžeme se s vodopádem v zádech zvěčnit.
Rozhodně tohle místo nesmíte vynechat! Avšak doporučuji vyrazit brzo ráno, nejlépe hned na otevíračku. Jednak zde ještě není tolik lidí a ten ranní opar je tak pohádkový..
Od soutěsky vyrážíme směr další nedaleké jezero Bohinj, před kterým mi zůstává pusa otevřená dokořán. Panorama okolo opět naprosto čistého jezera je prostě neskutečné. Atmosféře také přidává fakt, že jezero není tak obklopeno turisty a dá se najít klidné místo, kde můžete skočit do vody.
Tak jako bledský, tak i bohinjský kemp jsme si chtěli zarezervovat dopředu, ale byli jsme ujištěni, že není třeba rezervace, že jedno místo pro stan se vždycky najde. A jak myslíte, že jsme dopadli?
Samozřejmě měli absolutně narváno a nechtěli nás pustit ani když jsme je přemlouvali, že si místo najdeme sami. Nicméně nebylo to ve finále až tak na škodu, protože po cestě zpátky jsme našli krásný kemp Danica, který obtékala řeka, naprosto ideální pro osvěžení před večerní procházkou mětečkem Bohinjska Bistrica.
Na další den ráno směřujeme do města Škofja Loka, což je údajně nejstarší sídlo ve Slovinsku. Ochutnáváme zde asi nejslavnější slovinský zákusek s názvem Kremna rezina. Byl boží. Tenhle chuťový zážitek si určitě nesmíte nechat ujít. Byl opět pořádný pařák, takže prohlídku města zakončujeme opět koupáním v řece. Před odjezdem do Lublaně ještě během svačiny narychlo sušíme stan.
V Lublani se na dvě noci ubytováváme u týpka jménem Blaze, což byla naše první zkušenost s airbnb. Pohodový ajťák, u kterého se spalo perfektně. Měl krásný moderní čistý byt a jako jednu z prvních věcí, kterou nám ukazoval byl jeho odpadkový koš, resp. koše. To, že měl zlášť plasty a papír, je samozřejmost, ale navíc měl rozdělen bioodpad a ostatní. Což je super a pramení to asi z toho, že i venku mají mezi popelnicemi na tříděný odpad vždy i zvlášť popelnici na bioodpad.
Ono celkově se jedná o zemi, kde mi připadne, že dbají hodně na čistotu. Člověku neunikne, že málokde uvidí ležet na zemi nějaké odpadky. Takové řekněme ekocítění Slovinska cítíte na každém rohu a je to velice příjemné.
Další dva dny věnujeme poznávání hlavního slovinského města. Shodli jsme se, že na to, že je to hlavní město, tak na nás působí velice klidným, přátelským a čistým dojmem. V podstatě bychom ji přirovnali k Praze (historie, architektura, řeka, atd.), ale s podstatně menším počtem lidí a turistů.
Samozřejmostí byla prohlídka Lublaňského hradu, ze kterého jsme se opět kochali výhledem na město stejně jako z Lublaňského mrakodrapu, v jehož horním patře je restaurace s výhledem. Můžete, stejně jako my, si vyjet nahoru a jen potěšit své oko (nebo obě) výhledem.
Naše cesta pokračuje do kempu, který je blízko hradu Predjama a Postojnské jeskyně. Něco takového jako hrad Predjama jsem ještě neviděl. Je to právem jeden z nejdramatičtějších hradů na světě. Hrad je umístěný do jeskyně v polovině 123 m vysokého útesu. Opravdu něco úžasného. Včetně jeho historie, kdy po obléhajících házeli čerstvé třešně a ti se divili, odkud je mají, jelikož nevěděli, že z hradu vede tajná chodba jeskyní někde ven.
Další na řadu přichází Postojnská jeskyně, která se pyšní krom jiného i tím, že se v ní můžete projet vláčkem. Ale unikát, na který se každý těší je tzv. člověčí ryba, která se dokáže obejít bez potravy i několik let.
A co je milé překvapení, že jak na hradě tak v jeskyni mají české audioprůvodce.
Na další dny jedeme až ke slovinskému pobřeží, které je sice jen 47 km dlouhé, ale krásné. Naše útočiště, kde stavíme stan je v Izole, která nám padla do oka. Působí jako zanedbaný rybářský přístav, ale má ve skutečnosti určitý benátský šarm a několik starých úzkých uliček. Dopoledne jsme si vždycky udělali nějaký výlet do sousedních měst, odpoledne skočili do moře a večer si vychutnávali klidnou romantiku při večerních procházkách městem a podél pobřeží, kde se na večer rozezní živá hudba a večerní vzduch je prosycen všeobecným veselím.
V centru jsme našli jeden obchůdek, kde měli naprosto bezkonkurenční burek, což bylo ve Slovinsku naše nejoblíbenější místní jídlo. Tento šnek z těsta, plněný vším možným, ale především mletým masem, byl geniální. Obzvláště, když si ho vychutnáváte ještě teplý. A v tomhletom obchůdku ho dotáhli k dokonalosti. Hned jsme si ho nazvali obchůdek „U suverénky“, jelikož bylo úsměvné, jak nám hned řekla, že můžeme mluvit anglicky, že pro někoho to může být problém, ale ne pro ni. Pro ni ne. I když jsme se popravdě snad ani nesetkali s člověkem, který by zde anglicky neuměl. A to v jakékoliv věkové kategorii. Také jsme měli pojmenovaný obchůdek v kempu, který jsme nazývali „U vydřidušky“, ale to asi nemusím vysvětlovat proč.
Náš dopolední výlet směřoval do Piranu, pěkného městečka, jehož dominanta byla zcela jistě zvonice z roku 1609 zjevně vytvořená podle kampanily San Marco v Benátkách. A když zdoláte jejich 146 schodů, naskytne se Vám krásný výhled na město a přístav. Další den jsme mrkli do Koperu, největšího pobřežního města Slovinska, kde jsme ochutnali Koperski piškot, mňam.
A když už jsme byli tak blízko italského Trieste, neodolali jsme a museli jsme se podívat i tam. Vždyť leží od Izoly jen 27 km. Pěkné italské město s historickými budovami a pěkným vodním kanálem v centru, u kterého si vychutnáváme pravé italské espresso. Jen je nutno podotknouti, že už při přejezdu na italské území to byl po těch dnech ve Slovinsku celkem šok. Protože na takový pořádek, čistotu a klídeček jako mají ve Slovinsku si Italové rozhodně nepotrpí.
Zakončujeme tuhletu pobřežní jízdu a vyrážíme zpátky na sever. Chceme ještě po cestě navštívit druhé největší město Slovinska Maribor, ale blížíme se k němu už za tmy, tak volíme přespání v autě u jedné velké benzínky kousíček před ním. Ráno, po dobré snídani na benzínce, jedem do centra Mariboru. Nemá žádné nevšední památky, ale nepostrádá šarm díky svému překrásnému Starému městu podél řeky Dráva. Poté již definitivně sedáme do auta a valíme zpátky do naší domoviny.
Celé slovinské dobrodružství hodnotíme jako nádherný zážitek a komu můžeme, tomu Slovinsko doporučujeme. Naprosto milí lidé s úžasnou přírodou, které si váží a mají velký smysl pro pořádek a čistotu.
Budeme moc rádi vzpomínat a vždy se nám se spojením s touto zemí budou vracet krásné pocity..
Na svidenje!